Přepínaný koax

Z wiki.siliconhill.cz
Přejít na: navigace, hledání

Neoficiální název struktury, kterou nasadili mnozí admini v lokálních sítích na blocích krátce před nahrazením koaxu strukturovanou kabeláží.

V devadesátých letech byly lokální sítě v drtivé většině vytvářeny dostupnou a relativně levnou technologií tenkého ethernetu. Jeho fyzickou vrstvu tvoří tenký, obvykle černý koaxiální kabel o vlnové impedanci 50 ohm, který byl ve té době masově rozšířen v celém světě. Topologicky tvoří sdílenou sběrnici, kde v jednu chvíli může komunikovat pouze jedna dvojice počítačů. Všechny počítače "slyší", co si jiné dva povídají, což může být zneužito k odchytávání hesel, nebo naopak využito při multicastové a broadcastové komunikaci.

S touto technologií tedy začínal provoz lokálních sítí na Strahově. Tenký kabel obvykle začínal v serverovně a procházel celou polovinu patra až do posledního pokoje. Správci (televizor) museli kabel přerušit a vytvořit novou koncovku, pokud chtěli připojit nového uživatele. Bylo to jednoduché, zvládli to po krátkém zaškolení i začátečníci a aktivní dráha mnohých tehdejších adminů začínala právě zde, s krimpovacími kleštěmi a multimetrem na hledání přerušeného kabelu.

Koaxialní kabel zpravidla tvořil jeden segment a jednu IP podsíť s rozsahem 32 nominálních (tedy 29 reálných) IP, zakončené PC routerem s OS Linux nebo BSD. Zpočátku to stačilo. Ačkoliv na běžném půlpatře bydlelo 38 studentů, zdaleka ne všichni měli počítač na koleji. S přibývajícím počtem počítačů docházela volná IP, důslednou recyklací IP adres odcházejících se dařilo přidělit IP všem zájemcům, ale zvláště na patrech, kde bydleli studenti počítačových oborů, IP přestávala docházet. Navíc s prodlužující se celkovou délkou kabelu se na některých segmentech objevovaly stále dokola poruchy, které vždy zas záhadně mizely dříve, než se daly lokalizovat a odstranit.

V roce 2001 už pomalu koaxiální kabely přestávaly stačit a představenstvo schválilo plán pro přechod na strukturovanou kabeláž. Plán byl dobře propracovaný, ale vzhledem k finančním možnostem postupný, takže některé bloky si musely počkat až do roku 2005. Jako provizorní řešení se na některých blocích zavedl způsob zapojení, kdy se více koaxiálních kabelů spojilo do jedné ethernetové (a IP) sítě, ale segmenty koaxiálních kabelů zůstaly nadále oddělené. Každý koaxiální segment se připojil přes "mediakonvertor" na jeden port v přepínači (switchi), jako "mediakonvertory" se použily běžné huby s výstupem na koax. Výhodou bylo, že IP sítě se sloučily v jednu, ale kolizní domény zůstaly oddělené, navíc bylo možné dále rozdělit některé problémové segmenty a zapojit každý zvlášť, aniž by bylo nutné vytvářet novou IP podsíť. Menší nevýhodou bylo spojení broadcastového provozu.

Tato metoda byla nasazena nejprve na bloku 10 někdy začátkem roku 2000. Blok 10 takto přepínal všechny segmenty, huby pro konverzi zakoupil blok 10 nové. Na bloku 4 byly takto zapojeny jen ty nejproblémovější segmenty, huby pro konverzi získal z nepoužitých hubů vyřazených na jiných blocích.

S příchodem plnohodnotné strukturované kabeláže veškeré hrátky s koaxiálním kabelem skončily.

Jmenné prostory

Varianty
Akce